Na larp poprvé ve 44 letech?!


Redakce LARP.cz - zveřejněno09 Srpen 2011

No a proč vlastně ne?!

Mládí v čudu, do důchodu s reformou naší vlády nejméně dalších asi „330 let“ – je to sice už jen chvilka v měřítku Šamanky, ale proč se do té doby nebavit?!

První jiskřičkou byla zvědavost, co že to ta moje mladší přesdvacetiletá dcera šije za kostýmy a co a kde to v nich vlastně hraje. No a ohýnek ve mně přímo zapálil její pan nastávající, když mi nabídl účast na hraní, pod kterým jsem ještě vůbec nevěděla, co si představit. Nicméně fotky byly velmi lákavé a on, coby zanícený Org, mě prostě zlanařil. A musím ráda  přiznat, že mu jsem vděčná. Jim oběma.

Ty necelé tři dny byly mých nejlepších 30 dní dovolené! Alespoň tak jsem se cítila. Řeknete – spolek bláznů? Ale samozřejmě! Abychom se z tohoto „reálného“ světa nezbláznili doopravdy.

Dovolte tedy, abych se (omlouvám se, že až tady) představila: šamanka Tara.

 

Můj první larp

V prvních hodinách hry jsme navzájem poněkud normálně nevěděli, co od sebe očekávat, ale prvotní oťukávání vůbec netrvalo dlouho a bylo z řad nestále stálých obyvatel Ostrova císařovny Margarety velmi vstřícné. Snažila jsem se najít svou cestu pro postavu, o které jsem měla sice soukromou docela konkrétní představu (v osobním životě se mj. zabývám ezoterikou a šamanismem, takže svět fantasy mi nikterak není cizí), ale nechtěla jsem jim všem pokazit to, co už několik let budovali.

Začínala to být zajímavá detektivka – já vím tohle, ale nevím tohle, jenže budu dělat, že vím a v uspořádaném věšteckém obřadu s kameny a symboly jim vlastně důležitě neřeknu vůbec nic, a pak zase jen tak mezi řečí řeknu téměř vše, co vím… sem tam něco přidám a s požehnáním orgů to vyjde nebo se raději kopne do autu, aby celková koncepce nezanikla. Zapředu hovor tu či onde, drobná vedlejší dějová linka je přece pěkné zpestření. No a ve chvílích neherních se velmi příjemně povídalo a dělala legrace prostě jen tak… pro potěchu duše a zdraví těla… přesně to, co u svých vrstevníků často velmi postrádám – v jejich vážnosti pod tíhou světa, který si zvolili, a je k nevíře, že dobrovolně.


To já po velmi příjemné zkušenosti raději dobrovolně volím larp!

A až nyní jsem vlastně překvapená (mile!), jak samozřejmě jsme si rozuměli, jak jsme nacházeli společná témata a všechno zvládli. Takovýhle druh zábavy jsem nikdy před tím nepoznala a jsem dodatečně (aktuálně) nadšená. Možná vám připadají moje slova přehnaná, ale jsou to slova naprostého eléva, který právě objevil nový svět, má na něj jen ty nejlepší vzpomínky a těší se, až se tam zase vrátí.

Svět, kde nic není problém, vše se dá zvládnout, protože vítězí ten, kdo si chce a umí hrát!

 

Rozhovor

1) Jak moc bylo složité se rozhoupat k účasti na larpu? Tedy když pominu osobní vztahy?
Rozhoupat se k účasti na larpu bylo složité asi nejvíc tím, že to byla jedna velká neznámá - neznámí lidé, neznámý obsah i forma, neznámé prostředí… prakticky jsem věděla jen to, co jsem si přečetla na webovkách. Takže já osobní vztahy v tomto případě pominout nemohu – byly hlavním důvodem mé účasti …"co na tom ty děcka mají, že je to tak baví?…" …zvědavost je někdy dobrý spojenec.
 
2) Nebála jsi se představy konfrontace s hráči, kteří by mnohdy mohly být (i byli) tvými dětmi?
Nijak zvlášť – "moje děti" mě znají a ti ostatní – však se vzájemně poznáme, nejlépe pudovou metodou (buďto to pude-nebo-nepude). A za sebe musím říct, že jsem se svým věkem nadmíru spokojená, protože (alespoň u mne) po čtyřicítce přišlo poznání, že dnešní  dvaceti-třicetiletí jsou vesměs velmi šikovní a docela rozumní, a že se od nich mnohému můžu naučit, či leccos pochopit, přestože (nebo právě protože) to vidím z jiného úhlu. Být starší není žádná zásluha ani automatické zvýšení IQ, tak jako nedostatek zkušeností není provinění či hloupost.

3) Jak tě nakonec hráči přijali? Bylo to tak, jak jsi čekala?

Já jsem raději nic nečekala – čekat znamená předurčovat, jednat podle domněnek, krůček k předsudkům. Z jejich přijetí jsem měla velmi dobrý pocit a jen doufám, že to bylo vzájemné.
 
4) LARP jako druh zábavy. Co si o tom myslíš? Může larp v něčem zastoupit či nahradit tradiční trávení volného času u lidí tvého věku?
Jen u podobné "krevní skupiny". Protože jak už jsem psala – hodně mých vrstevníků trpí vážností vlastního věku a postavení, a zapomněli, co to je naopak se vší vážností si hrát. Nevím, co si pod tradičním trávením volného času lidí mého věku představuješ (asi TV + gauč, převážně pasivní odpočinek s drahými doplňky či službami či jiné snobárny apod.), v tomto se asi taky docela liším. Ale určitě nejsem sama, kdo rád zkouší něco nového – třeba jen proto, jestli se mi to bude tady tak líbit, jako těm, kdo mi o tom vypráví.

5) Co bys doporučovala lidem tvého věku, kteří teprve uvažují, že by si larp rádi zahráli? Na co si mají dát pozor, případně na co se mají připravit?
Pokud jen uvažují, ať přestanou a jdou do toho. Příležitosti se zase tak často v životě neopakují a není nad osobní zkušenost. Komu se to líbit nebude, vždycky přece může odejít. A na co si dát pozor? Myslím si, že určitě na vlastní negativní předpojatost a na tendence k poučování či myšlenkám - "já bych to dělal líp". Jednak jsem se přesvědčila, že jako začátečník rozhodně nevidím a nedomyslím všechno, co už dávno orgové i vyzkoušeli, a jednak že jsou vstřícní změnám, ale rozumným. Připravit by si měli dopředu vstřícnost, laskavý nadhled partnerů, nikoliv soupeřů svých či jiných "dětí" a hlavně chuť a vůli si "doopravdy" hrát.

6) Co je to podle tebe larp?
Já jsem si pro vlastní potřebu vytvořila svoji soukromou definici (když se snažím vysvětlit svým vrstevníkům, že to, co jsem o dovolené páchala, rozhodně nebyla "úchylárna") – je to něco jako počítačová hra, při které se hráči obléknou do příslušných kostýmů s příslušnými rekvizitami a pomůckami a ve vytvořeném prostředí mimo civilizaci si tuto hru jdou zahrát ve skutečnosti. S uplatnění všech daných pravidel a své vlastní neomezované fantazie.

7) Uvažuješ, že by sis vyzkoušela i jiné larpové žánry? Bitvu, komorní larp, atd... ?
Ano, asi i k tomu zraju. Chtěla bych porovnat rozdíly a prostě mě tento nově objevený svět velmi začal zajímat.

8) Sem tam se setkávám(e) s názory rodičů, že larp je něco divného či dokonce špatného. Někdy padnou i tvrdší slova. Co bys jim na to odpověděla?
Ve své profesi de facto napravuji škodlivost jiných dětských činností, které rodiče považují za neškodné - nečinné vysedávání dětí odložených před obrazovkou TV či monitoru PC, náhrada pozornosti rodičů neznámými partami a kamarády, či naopak tak dokonalé organizování volného času dětí rodiči, že pak nemají vůbec prostor pro rozvoj vlastní osobnosti a fantazie, nebo výchova bez norem a hranic podle hesla vše je dovoleno či spíše nic nikdo nezakazuje, takže vlastně nikdo neví, co je správné a co ne, co ubližuje mě nebo druhým. To nejsou extrémy, to je každodenní realita. Takovým rodičům bych odpověděla, že a priori odsuzovat z neznalosti je přinejmenším hloupé (svědčí o úrovni odsuzovatele, nikoliv souzeného). Pokud se jim na tom cokoliv nezdá, ať to udělají tak, jak to dělají s jinými aktivitami, do kterých své děti přihlašují (třeba včetně školy!) – ať prostě jdou a sami se přesvědčí, co to vlastně doopravdy je. Ne co si o tom myslí, aniž by to poznali.

9) Jak se na larp díváš z pohledu své profese? Myslíš, že může v některých ohledech být larp a hraní larpů užitečné?
Myslím si, že tak, jak jsem hraní tohoto druhu larpu poznala, je užitečné velmi. Učí sociální interakci, modelům sociálního jednání takříkajíc nanečisto - jak řešit neznámé situace, jak si poradit, nejlépe ve svůj prospěch, učí důsledky intrik a podlého jednání (vzápětí se vše vrátí), učí rozlišovat hru a skutečnost, možnosti fantazie a hranice reálného života, učí poznávat charaktery lidí, učí číst v lidské duši a srdci, učí stanovovat rozumné mantinely čestného a "dobrého" života, které v naší současné společnosti (byznys, showbyznys a další hrůzy) příliš často strašně chybí.

10) Je ještě něco, co bys dodala či chtěla svým vrstevníkům nebo komukoliv jinému, kdo se na larp teprve chystá, vzkázat?
Zahoďte hloupé předsudky, že si různé generace nemohou při zábavě rozumět. Není právě tohle způsob, jak se navzájem neodcizovat? Ať už s vlastními dětmi či s těmi všemi ostatními, mladšími.

11) Děkuji, že sis přijela zahrát. A děkuji za rozhovor.
Děkuji za vlídné přijetí a ráda využiji další pozvání.

 

Závěrem

Závěrem – obdivuji mladé lidi, kteří dokázali zvednout zadnice ze židlí před počítačem a hrají si  SVOU  HRU  SAMI! Že mají svůj rozum, svoji vůli a svůj smysl pro humor, který nikomu neubližuje a naopak velmi sbližuje. A pokud je někdo sebežerského názoru, zvládají takového narušitele usměrnit. Třeba do toho… no…, naše generace užívala – poslat Leninskou cestou.

Loučím se slovy, která šamanka Tara používala při takové příležitosti: „Nechť tě Matka Země ochraňuje a Otec Nebes posílí!“ Naviděnou za rok :-)


autor: Lada Nekvapilová
alias šamanka Tara

Fotografie: Regi

5
Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (6 hlasů)

facebook

Nejbližší larpy