Rozhovor: Pavel Gotthard a Léky smutných


Redakce LARP.cz - zveřejněno21 Prosinec 2012

Mým přáním bylo napsat příběh, který upřímně zobrazí svět na rozhraní fantazie a reality, v němž žijí fanoušci fantasy a hráči rolových her a larpů.

Říká Pavel Gotthard, alias Lischai, se kterým jsem v uplynulých dnech dělala tento rozhovor. Pavel je vstřícný a komunikativní člověk, takže jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí nejenom o autorství k jeho nové knížce, která má vyjít ze začátku roku 2013, ale také něco o jeho osobní larpařské historii, životě a tak dále.

 

Mohl by ses nějak popsat či představit?

Do komunity jsem se dostal v roce 2007, když mě mezi sebe vzali tehdy ještě mladí Court of Moravia (pozn. redakce: http://www.courtofmoravia.com). S nimi jsem pět báječných let psal a organizoval larpy.

V běžném životě jsem vystudoval scenáristiku a dramaturgii na JAMU. Teď tam dělám doktoranda a pracuju jako scenárista na volné noze.

Léky smutných

  1. Aredhel
  2. Dcera krále
  3. Jezdec z Rohanu
  4. Númenor
  5. Soumrak mi zbyl
  6. Dum Dum
  7. Bába
  8. Zítra
  9. Dědek
  10. Za kostí
  11. Bonus: teaser z filmu Vílí krev

CD je možné objednat na webu Písně z larpu


Prý ti říkali Lischai. Dal sis tu přezdívku sám?

Každý larper musí mít přezdívku, tak si v 16, 17 letech podle svého nejlepšího vědomí a svědomí nějakou vybere. Myslím, že jsem dopadl ještě docela dobře – taky jsem mohl být Démon Ničitel nebo tak něco.

 

Proč jsi ji přestal používat?

Populární odpověď je, že to byl akt sebepřijetí. Spíš to ale bylo tím, že se mi začalo líbit mé křestní jméno.

 

Co Tě zaujalo na larpech, proč jsi je hrával a tvořil?

Když jsem byl teenager, nebyl moc rozšířený internet a o larpech se všeobecně tak nějak nevědělo. Byla to taková tajná společnost plná záhadných lidí v dlouhých kabátech, co se schází v temných podzemích a opuštěných zříceninách, kde hrají hororové hry o tragédiích vampýrského života a randí s krásnými gothkami v korzetech a šněrovaných botách po kolena. Bylo snadné se do toho zamilovat.

Později, když už jsem byl v Court of Moravia, jsem – pod vlivem skandinávského stylu dělání larpů – o nich začal přemýšlet jako o médiu. Že v podstatě máme v ruce nástroj, kterým můžu sdělovat myšlenky silněji a lépe než třeba filmem. A to mě fascinovalo až do Projektu Systém, (pozn. redakce: http://projekt-system.cz) kdy jsme tak nějak zjistili, že je to pravda.

 

O čem je Tvá nová knížka Léky smutných?

Cha! Obecnou odpověď nebo konkrétní?

Je to o tom, jaké to je být larper nebo fantazák. Jaké to je být zamilovaný do neperspektivní dívky a snažit se skloubit normální život s nějakým nereálným. Je to o tom, co dělat ve dvaceti, když věci kolem moc nedávají smysl, člověk by chtěl být šťastný a neví, co pro to udělat.

Nějakým způsobem ta knížka reflektuje larpovou komunitu, i když v metafoře. Larp tam není larp, ale snový halucinační svět, do kterého lidé odcházejí.

 

Pro koho je ta knížka určena? A kdy má vyjít?

Pro kohokoli, kdo má rád fiktivní světy knížek, filmů nebo her. Pro kohokoli, kdo je v nějaké komunitě. A pro mé 20leté já, které by si mohlo ušetřit mnoho problémů, kdyby si ji přečetlo.

Původně měla vyjít v prosinci, ale kvůli přílišnému vytížení vydavatelství se termín posunul na leden 2013.

 

Jak vznikl nápad tvořit právě tuto knížku? Je tam ukryto něco z Tvého života?

Ano. Je to nejosobnější věc, co jsem kdy napsal. Události, které se v té knížce dějí, samozřejmě nejsou skutečné – ale to, co popisují, je zkušenost, kterou jsem si z těch pěti let v komunitě odnesl.

 

Co by v knížce mohlo zaujmout mě?

Ten příběh samozřejmě má nějaký obecný přesah. Není to jen o tom, jaké to je být fantazák. Mnohem spíš je to o tom, co udělat, aby člověk nemusel být nešťastný. Spousta lidí na to má různé recepty, různé „Léky smutných“ – a tahle knížka odhaluje ten, o kterém si myslím, že je nejfunkčnější.

 

Na jakých dalších projektech pracuješ? A co rád děláš ve svém volném čase?

Můj poslední velký projekt byl interaktivní film Interande, který jsme začali dělat – v podstatě taky s larperem – Matoušem „Erricem“ Ježkem. Je k zahrání na webu (pozn. redakce: http://www.interaktivnifilm.cz), ale myslím, že už to není moc novinka.

A ve volném čase hraju larpy. To je asi něco, čeho se člověk nikdy nezbaví.

 

Co bys popřál čtenářům larp.cz a komunitě do nového roku?

Jak to říkal Steve Jobs. Stay hungry, stay foolish.

 

Autor: Marie Slavíková


 

Pavel Gotthard
(nar. 1987) vystudoval obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU. Spolupracoval s Českým rozhlasem, je autorem adaptací Železná koruna se vrací (2010), Lesk a bída Čekání (2010) a několika dílů cyklu Životopisy (2011). Jako autor her a organizátor se pohyboval v komunitách hráčů larpu a fanoušků fantasy, které reflektuje ve své knižní prvotině Léky smutných. V současnosti je doktorandem na JAMU, pracuje jako scenárista na volné noze a vede kurzy tvůrčího psaní.

Více se o Pavlu Gotthardovi můžete dozvědět na jeho osobních stránkách: http://www.pavelgotthard.cz

5
Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (5 hlasů)

facebook

Nejbližší larpy