Odkud brát nováčky a nekrást?, část I.


Manik - zveřejněno24 Červenec 2012

Smyslem článku je načrtnout efektivní způsoby propagace larpu směrem k prvohráčům. Navrhuje proč má smysl se nováčky systémově zabývat, kde je hledat, kterými kanály má cenu se ubírat a které jsou naopak plýtváním energie. Diskutuje způsoby, jakými lze přístup veřejnosti k larpu usnadnit a jak by měl organizátor hry k prvohráčům přistupovat.

Článek nenabízí faktické znalosti, jako spíše hypotézy – problematika fungování lidské společnosti je natolik komplikovaná a komplexní, že bez hlubokého vědeckého aparátu lze laicky jen těžko určit, co je podnětem a co důsledkem k určité lidské činnosti (hraní larpu). Snaží se více o vyvolání diskuse, než o předání znalostí.

V každé podkapitole navrhuje jednu klíčovou otázku, kterou by se larpová komunita měla seriózně zabývat a každý člen komunity by se na ni měl pokusit odpovědět. Ve zkratce jsou to: Proč? Koho? Kudy? Jak?

Proč?

Tedy proč se vůbec systémově snažit o nabírání nováčků. Důvody mohou být dva:

Aby larp přežil jako akvitita. Larp je nemainstreamovou a kreativní zábavou, kterou stojí za to si udržet jako přispění k diverzifikaciProč je diverzifikace prospěšná pro společnost je polemikou mimo rozsah tohoto příspěvku společnosti jako celku.

Aby naše hry někdo hrál. Eirik Fatland na Odraze 2.11 přednášel o historii larpové komunity ve Skandinávii, která výrazně korelovala s historií v českých zemích s rozdílem posunu o 10 let dopředu. Jejich hry, podobně jako v Česku, začínaly na klasických fantasy bitvách, přes fantasy světy, městské hry, až k hrám s velmi kvalitní produkcí (letiště, vrtulník, …) a přidanou uměleckou hodnotou. Skandinávštví tvůrci, snad  opojeni vlastní tvorbou, zapomněli na širokou komunitu a nabírání nováčků, a tak se snadno stalo, že v tamních zemích měli velké množství kvalitních her, které však již neměl kdo hrát.

Smyslem snahy o nabírání nováčků není (nutně) rozšířit larp běžné veřejnosti a udělat z něj běžnou zábavu jako např. chození do kina, ale zajistit fluktuaci hráčů tak, aby se počet hráčů udržel na přibližně na konstantní hranici (tedy cca mezi 1000 a 10 000 hráči). Průměrná životnost jednoho larpera je cca 5,4 letToto číslo není 100% podchyceno dostatečným matematickým aparátem a jedná se tak o velmi hrubou aproximaci na vzorku přibližně 1 000 hráčů. Data poskytnul Štěpán „Arek“ Hruda na základě facebookové události Sčítání larperů, které proběhlo v únoru roku 2011 , proto pro udržení aktivity je každých 5,4 let potřeba vyměnit celou larpovou generaci (nebo komunitu, chcete-li).

Koho?

Poučka efektivní propagace v jakémkoliv odvětví říká: Musíte znát svoji cílovou skupinu.

Většina společenských či přírodních procesů se řídí dle dvou zákonů. Prvním z nich je zákon 90-9-1, který míní, že 90% lidí ve společnosti je pasivních (konzumenti), 1% je aktivních (producenti) a zbylých 9% jsou participátoři, kteří většinově podporují 1% skupinu v produkci. Larp je z principu své existence participační zábavouPettersson Juhana, “Role-Playing and the Mainstream”, sborník Larp Graffiti, 2010 (hráč se musí tvůrčím způsobem zapojovat do hry), proto snažit se přesvědčit zmíněných 90% lidí k hraní larpu je střelbou zcela mimo cíl, protože larp ve formě participační hry nikdy hrát nebudou.

Druhým zákonem je Gaussova křivka, již vidíte na obrázku níže. Křivka de facto říká, že čím menší potřeba participace účastníka na dané aktivitě, tím více lidí je ochotno takovou aktivitu provozovat. V grafu je načrtnuta i tzv. hranice larpu, která definuje, jaký maximální počet lidí je možné oslovit – pro ostatní už bude larp příliš nepohodlnou zábavou.

 

Jak posouvat hranici larpu či deformovat křivku a zvyšovat ochotu se participovat je komplikovaná otázka mířená do řad akademické sociologické obce. Prozatím se spokojme s tvrzením, že na posun této hranice nedisponujeme dostatečným kapitálem (energií, lidmi, časem a penězi).

Jako další bod k otázce volím rozdělení začínajících larperů na dvě skupiny: Mladší 18 let (dále 18-) a starší 18 let (18+). Tato čísla nelze vnímat jako dogmata, ale je nutné je vnímat v abstraktnější rovině dosáhnutí dospělosti larpera. Obě skupiny vykazují k larpu odlišný přístup.

Skupina 18- je ochotna do svého koníčku věnovat spoustu času např. na výrobu kostýmů, zbraní a dalších podpůrných činností (důkladné čtení textů na webových stránkách, …). Larp vnímají spíše jako subkulturu, jako ostré vyčlenění z většinové společnosti; častokrát v koníčku nalézají novou identitu, která nezapadá do obvyklého smýšlení většiny vrstevníkůTakový popis larpera by mohl spadnout do množiny „nerdi“, ačkoliv to zdaleka není pravidlem . Proto jim také nevadí extravagantní vystupování na veřejnosti (kostýmy a zbraně v MHD). Jejich přístup k (tvorbě) larpu je amatérský, jakoukoliv snahu o profesionalizaci odmítají. Profesionální přístup vyžaduje snahu, pot, krev a slzy, které v nedospělém věku nejsou zábavou. Z našeho pohledu je tato skupina neatraktivní, protože je obtížně tvárná a špatně se s ní pracuje. Tuto skupinu stačí pouze formálně podporvat, aby získala dojem, že se o ně někdo zajímá a podporuje v jejich činnosti (ačkoliv jejich činnost pro starší hráče fakticky není tak atraktivní). V dalším textu se jí nebudu zabývat, mj. i proto, že jsem se od této skupiny již natolik vzdálil, že její procesy nedokáži popsat na základě empirických či předaných zkušeností.

Skupina 18+ je pravým opakem skupiny předešlé. Lidé spadající do této množiny nejsou zvyklí na oslovování (převážně fantasy) přezdívkami, času mají stále méně, peněz pak stále více. Larp  také považují za nemainstreamovou zábavu, ovšem už ne jako vyčlenění; chtějí zábavu, kterou většinová společnost nepovažuje za divnouPodobně jako nepovažujeme za divnou zábavu např. box nebo ochotnické divadlo. Na oblíbenosti nabírají hry take and play, tedy „přijď a hrej“, které nevyžadují dlouhou přípravu na hru. Více oceňují hry s přesahy na jejich osobnost či příměry realitě – zvýrazňují uměleckou složku larpu.

Poměr prvohráčů jednotlivých skupin od roku 1999 mírně kolísá, v roce 2009 pak nastává zásadní zlom a skupina prvohráčů 18+ začíná masivně růst v důsledku rozmachu komorního larpu. Na začátku roku 2011 je pak poměr skupin přibližně 1:1. Průměrný věk larpera je 21,4 let, medián pak 21 let.

 

Výše zobrazená fotografie zaznamenala na socálních sítích silný ohlas. Po krátkém zamyšlení nad fotografií však zjistíme, že na ní něco nesedí. Jsou to ony roky jako popisky, které ne zcela dobře reflektují skutečnost. Správné popisky by měly vypadat např: 15 let … 23 let. Tento rozdíl, onen posun ve věku a k profesionalizaci larpu dělá z teenagera v prostěradle opravdového skřeta. Na fotografii tak dost dobře můžou být ti stejní lidé, pouze o 8 let starší.

Jako poslední odpověď na otázku vymezím dva přístupy larpera ke hře. Jeden z nich je přístup klientský. Tento přístup definuje hráče, který na hru přijede a opět odjede. Netvoří si k larpu jako aktivitě vztah, necítí potřebu jej tvořit či se jím jinak seriózně zabývat. Larpová komunita není jeho hlavní komunitou (primární sociální skupinou, o které budu psát dále). Hráč typu klient však má oproti druhému typu nepřekonatelné přínosy – nemá vyčerpané sociální vazby ve smyslu propagace larpu ke svým přátelům, kolegům, spolužákům, atp.

Druhým z přístupů je přístup komunitní. Člen larpové komunity disponuje vztahem k larpu, často jej tvoří (nebo se nad tím alespoň zamýšlel) a bere jej jako svůj primární koníček. Člen však většinou již vyčerpal své sociální vazby a tak nové hráče nabírá pomalu či vůbec. Členové navíc vykazují neduhy spojené s uzavřeností subkultury. Vstoupíme-li do brněnské larpové putyky jménem Šutr jako náhodný návštěvník, stále v nás rezonuje dojem, že na toto místo nepatříme. Místní osazenstvo vykazuje podobné znaky (černé ležérní oblečení, těžké boty), používá interní humor a má ustálený hudební vkus produkující pomocí živých nástrojů, případně jukeboxu.

Komunita kolem larpové konference Odraz ovšem vykazuje podobné neduhy, pohybují se v ní spíše intelktuálněji laděné typy lidí a téměř výhradně zásadní larpoví tvůrci. Abyste se stali respektovaným členem takové komunity, musíte volit neotřelé a inteligentní téma hovoru, které přináší nové pohledy a myšlenky. Na obou příkladech je pochopitelné, že stát se uznávaným členem jedné z komunit je průchod trnitou cestou a výrazně stěžuje přístup nováčka k larpu.

V další části této mini-série se budu zabývat zbylými nezodpovězenými otázkami, tedy Kudy? a Jak?

5
Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (8 hlasů)

Myslíš, že se na ty čísla dá spolehnout? Hlavně to, že hráč vydrží 5,4 let... o tom sčítání nic nevím, ale bylo v něm možné "donutit" ty, které už larpy nezajímají, aby se tam napsali, a zjistit tak nějakou "dobu působnosti" u někoho jiného než u těch, kdo pořád hrajou?

Zajímá mě to hlavně proto, že to neodpovídá mé zkušenosti - znám lidi, kteří larpujou mnohem déle, a lidi, co jezdili tak rok dva a pak se na to vybodli, ale připadá mi, že jsou to takový nějaký dvě skupiny, který se dají těžko průměrovat. (V mém okolí je spíš stabilní jádro, který jezdí dlouho a dál asi jezdit bude, a pak lidi, kteří to trochu zkusí a pak toho buď nechají, nebo se přidají k těm "veteránům". Ale to jádro IMHO nevymírá).

Postupně: Nemyslím, že se na ně dá spolehnout, je to dokonce uvedené v poznámce, že ta matematická analýza není příliš dobrá a že to je hrubá aproximace. Sčítání již proběhlo, takže nyní se nedá zjistit už nic - v každém případě zjišťovat zpětně tyto informace je velmi složité a spíš bych se přikláněl k možnosti, že to nešlo (nijak).

Pokud máš kolem sebe lidi, kteří larpují mnohem déle a kteří larpují rok až dva, tak si to zprůměruj a dostaneš přibližně stejné číslo jako já. Já to průměroval, jde to průměrovat stejně jako jakákoliv jiná čísla - jiná otázka je, co z toho lze usuzovat.

Pokud mohu mluvit za sebe, jezdím na larpy už nějaký ten pátek (tedy devátým rokem), vyzkoušel snad úplně všechno (vyjma post-apa) a poznal obrovskou spoustu lidí (stovky to budou určitě). Nemohl bych je zařadit do škatulky "hráli 1-2 roky" či "hráli 8 a více let". Dle mého skromného odhadu by to mělo cca rovnoměrné rozložení. I tak se ale nechci opírat o subjektivní data, nic lepšího, než sčítání larperů, prostě nemáme. Popřít je samozřejmě může kdokoliv a nijak se tomu nechci bránit, vím, že nejsou 100% tvrdá.

Myslím si, že se to fakt nedá přijatelně podložit čísly ze sčítání, ale zároveň není pravda, že by veteráni (v jiné terminologii elity) přetrvávaly. Přetrvávají víc, než běžní hráči (což není bez souvislosti s klamem utopených nákladů, viz), tj. odpadává jích v čase míň, ale jednak jich míň je a druhak viz Brněnská komunita nebo Odraz, který skončil. To jsou jedna z mála tvrdších dat, která mluví poměrně jednoznačně.

Moc děkuji za článek. Těším se na jeho pokračování.

Chtěl jsem se zeptat, jaké aktivity uvažuješ nalevo od Filmů na grafu závislosti participace na počtu lidí, kteří se aktivitě věnují. Je-li to skutečně Gaussovo rozdělení, pak by se tam měly vyskytovat ještě pasivnější aktivity, které ovšem nejsou mezi lidmi tak oblíbené. To by bylo zase v rozporu s předešlým textem. Díky za odpověď.

 

Ahoj,

z našeho pohledu to není příliš podstatné, nechal jsem tam druhou polovinu hlavně proto, abych nemystifikoval tvar gaussové křivky (ačkoliv fakticky se tam hodí jen její polovina).

I přesto na druhé straně může být např. poslouchání hudby, lelkování, válení se, atp. :-)

 

autora za odpověď na otázku "Proč?".

Aby larp přežil? Hodnota věcí v našem vesmíru se určuje zájmem o ní. Je pošetile se snažít zachovat něco, co žádnou hodnotu nemá takzvaně "pro diverzifikaci společnosti". Společnost bude různorodá i bez larpů, však s novými lidmi a možnostmi přijdou nové koníčky.

A ne, nebyla by to škoda, je to pouze váš sentiment, uložte si fotky.

Zbytek je napsán velice dobře a těším se na pokračování.

 

"They come back as dreadnoughts when they get killed..."

Bullshit. Hodnota věcí v tvém vesmíru se určuje zájmem o ně. Hodnota věcí v „našem“ vesmíru se určuje jen individuálně pro každého. Všimni si, že na začátku je napsáno „důvody mohou být dva“. Přistoupit v daném směru na logiku „lidi to nechtějí - nedělejme to“ dává smysl v byznysu, ale v umění, kterým larp bezesporu je, je to jen dobrovolné vzdávání se možnosti něco změnit.

Tak a podle me je Bullshit liti zdroju do projektu, ktere nejsou schopne zivota.

Tady v tom dotovani nevidim rozdil mezi byznysem a umenim. Pro me je dotovani z dani toho, oc nestojim jen dalsi forma tunelu ze ktereho si nejaka skupina zije neumerne tomu, co tvori.

Paklíč Po´Kradlowics alias Šotek Šotkis

Když to dovedeš do kranosti, znamená to, že by stát neměl dotovat dětské domovy, protože negenerují zisk?

S uměním je to podobné, jenom né tak zjevné.

Zatímco představa státu, kde po ulicích chodí toulavé děti bez mámy a táty, nám připadne tak nějak mimo mísu, představa státu, kde se v divadlech hrají jen detektivky a muzikály, protože na to lidi narozdíl od umění chodí, už ne. Je to proto, že zatímco tisíc ubrečených dětí si představíme, duševní a sociální změnu společnosti bez vyšší kultury už ne.

Přitom společnost určitým způsobem degeneruje v obou situacích.

 

A jak presne ovlivnuje kultura cloveka, ktery ji nikdy neuvidi a nestoji o to ji videt? Co presne prinese existence larpu tem, kdo se jich nikdy nezucastni?

Jak je to s detskyma domovama neumim spocitat, ma to tyhle klady a zapory:

+Je sance, ze se z nich po vypusteni mimo detsky domov stane platny clen spolecnosti a vrati ji, co ji stal na danich.

+Netoulaji se sirotci po ulicich a nedelaji problemy.

+Muzeme mit pocit humalnosti

+Par lidi v domovech pracuje 

-Stoji to dost penez

-Spousta z nich se zapojit stejne nedokaze a skonci v base (a tady fakt netusi, jaky muze byt pomer ale verim, ze to dotujeme)

-Nemusime resit problemy spojene s pohorsenim sveta, kdybychom je poslali do plynove komory

-Urcite by existovalo i dost pracovnich mist pro ty, co by pracovali na "konecnem reseni sirotci otazky".

Z meho pohledu nemam pocit, ze ziju ve spolecnosti lidi, kdovijak touzicich byt humalni. Spis mam pocit, ze je to spolecnost verici mediim, ze nemuze zmenit nikdo nic a ze jako nema smysl snaha zmenit cokoliv na vladnoucim rezimu, neda se ani resit nejasnost v postojich a prioritach spolecnosti. Proc mame spolecnost, ktera dotuje umeni a sirotky ale nema problem kvuli rope ty sirotky vyrabet o jeden kontinent dal. A jeste tomu rikame "boj za svobodu" a masakrovani civilistu "boj s terorismem"? Co ma Afgansky sirotek z toho, ze u nas by mohl vyrust v detskem domove s nekolika televizemi.

Spochybnuje nekdo nazor, ze "penize jsou dneska vzdy az na prvnim miste"?

Paklíč Po´Kradlowics alias Šotek Šotkis

Ano, zpochybňuje.

Rád bych pouze namítnul, že jako zasvěcený* člověk se domnívám, že daná fotografie NEzobrazuje tytéž lidi o osm let starší, resp. že běžný "skřet vz. 2010" v roce 2002 na dřevárny běžně nejezdil. Možná mě někdo opraví, ale valná většina dnešních skřetů je post-Snagovská generace.

*) jednak jsem slepil ty 2 fotky dohromady já, jednak jsem jezdil na bitvy tehdy i dnes :-) 

Jen si pro priste odpust povysenecke obraty a spojeni v souvislosti s 18- -spousta z nas to povazuje za sve koreny a ja osobne dnesni novacky obdivuji mozna jeste vic, nez sve vrstevniky, kdyz jsme byli "keckari" my.

Viz. "Jejich přístup k (tvorbě) larpu je amatérský, jakoukoliv snahu o profesionalizaci odmítají. Profesionální přístup vyžaduje snahu, pot, krev a slzy, které v nedospělém věku nejsou zábavou. Z našeho pohledu je tato skupina neatraktivní, protože je obtížně tvárná a špatně se s ní pracuje." - Jestli se ti s ni spatne pracuje, treba jsi liny to delat dobre!

 

Taky ta komunita by si zaslouzila trochu respektu. Fice mozna neprinese nove dusicky do "pyramidy" ale udelala jen svou existenci toho dost. Dobreho i spatneho.

Paklíč Po´Kradlowics alias Šotek Šotkis

Ahoj, mým cílem určitě není se nad nikoho povyšovat či někoho zatracovat. Cílem je bez emocí a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí popsat, jak se pracuje s kterou skupinou ve smyslu PR, propagace a nabírání nováčků. A můj upřímný názor je, že skupinu pod 18- lze špatně systematicky podchytit, chová se velmi spontánně a jinak vnímá larpový svět. Za svůj (ne zcela krátký) larpový život jsem nenarazil na jediného člověka 18- (včetně mě), který by měl starosti o to, zda-li larp přežije, jaký bude, jak se bude vyvíjet a co on může dělat pro ovlivnění těchto věcí. Chtějí se "prostě bavit".

Pokud ale sám máš tip či radu, jak systematicky s touto skupinou pracovat, sem s ní, mám rád konstruktivní kritiku a je to i pointa článku. Sám zváž, jestli nepočkat na třetí díl série, hromada z těch věcí platí i pro skupinu 18-, což si uvědomuji až zpětně.

Jak bych to...

My veterani jsme to z meho pohledu sami zavinili, kdyz jsme spustili kolotoc navysovani rozpoctu, proklamovanych ocekavani a vytvorili "multipol" par nejlepsich organizatoru.

Meli jsme si uvedomit, ze potencialniho mladeho organizatora tim odrazujeme. Takze ted bychom udelali nejlip, kdybychom se uklidili do zavetri, alespon opticky vyklidili pole a svoje "velkohry" prestali vychvalovat.

Misto toho by mladi potrebovali dostat prostor organizovat sami sobe a bez srovnavani s dily veteranu, kteri maji praxi v nasobcich tech jejich.

Vim, je to utopie ale ani po letosku nemam pocit, ze by se to rozevirani nuzek mezi "nejlepsimi" akcemi a moznostmi navacka chteli zastavit. Misto toho bude v dalsi Pevnosti clanek o Methancity. Chci videt, jak 16lety kluk resi, kde a zac by pronajal byvale kasarny.

Paklíč Po´Kradlowics alias Šotek Šotkis

Meli jsme si uvedomit, ze potencialniho mladeho organizatora tim odrazujeme. Takze ted bychom udelali nejlip, kdybychom se uklidili do zavetri, alespon opticky vyklidili pole a svoje "velkohry" prestali vychvalovat.

S tím absolutně nesouhlasím. Pokud má něco šanci přivést nováčky k hraní a posléze organizování akcí, jsou to akce samotné. To, že si organizátor po akci sedne s lidmi, co hráli třeba poprvé, nebo podruhé a normálně pokecá o hře a o tom, jaké to je organizovat, může to být ta pravá jiskra k tomu, aby nakonec sami něco přivedli k životu.

Misto toho by mladi potrebovali dostat prostor organizovat sami sobe a bez srovnavani s dily veteranu, kteri maji praxi v nasobcich tech jejich.

Větší nesouhlas... Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by někdo srovnával akci a pak si řekl "na to nemám, nemá smysl to ani zkoušet." Ještě jsem nepotkal organizátora, který by nepomohl nováčkovi, minimálně radou. Podobný pocit jsem měl po setkání organizátorů v Brně. Byl jsem tam s člověkem, který se chystal na svou první akci. řada "multipolovanych veteranu" se tam o dotycnou starala jako v bavlnce a doslova ji zahlcovali radami a know-how. Pro nováčka může být srovnání toho, co připravuje, s jiným larpem, nebo pomoc zkušeného ogra nedocenitelná.

Misto toho bude v dalsi Pevnosti clanek o Methancity. Chci videt, jak 16lety kluk resi, kde a zac by pronajal byvale kasarny.

 Já se bavil s několika mladšími orgy, kteří to aktivně a úspěšně řešili. 

Celkově mám z tvého příspěvku dojem, že se podle tvého názoru dívá mladý, začínající, nebo potencionální organizátor dívat na větší akce stylem "tohle je tak mega super, že na to prostě nebudu mít". Pevně věřím tomu, že mentalita mladší generace je trochu někde jinde a spíš berou velké, podařené a třeba i rozpočtově nákladnější akce jako inspiraci, vizi toho, že to jde a taky zdroj rad, know-how a pomoci. 

 

Vse, co popisujes jsou zkusenosti s nekym, kdo uz se rozhodnul, ze organizovat bude! SUPER! Ale pokud se tak rozhodne, uz je z poloviny hotovo. Dulezite je, aby se tak na zacatku rozhodl.

A znam prave dost lidi, kteri nevedeli jak zacit delat "velkohru" s kvalitou jakou vytvari zkuseni orgove a tak se nechali odradit a neudelali nic, protoze dosli k zaveru, ze jimi vytvorena hra by za to nestala a neni vedle "velkoher" potreba. Nebudu hazet cislama, nevim, kolik lidi to od organizovani odradilo ale nejake jo. A ano, lituju, ze jsem si tehdy s nimi nesedl a nezkusil jim vysvetlit, jak dulezite by jejich hry byly...

Od pocatku MoLu jsem povazoval "Bitvy pro novacky" za asi nejdulezitejsi projekt. A verim tomu stale, ze 5 malych bitev je dulezitejsi nez jedno PP BoS.

Paklíč Po´Kradlowics alias Šotek Šotkis

Nemám takovou zkušenost. Spíše mám pocit, že "velkohry" novým akcím pomáhají, než brzí nové potenciální organizátory. Mám dojem, že člověk, jehož vize menší akce mu připadá ve světle zavedených, již úspěšně probíhajících akcí zbytečná, má asi dost nerealistické očekávání od toho, čím bude jeho první počin. 

Stále se domnívám, že myšlenka na "vyklizení pole" je hloupost. Chce to spíše podporovat nové organizátory a na větších akcích se o tom s lidma bavit a nabízet podporu.

Skvělá věc! Manik se zabývá smysluplným tématem a jde na to objektivně. Škoda, že už není žádná česká konference o larpu, na které by o tom mohl mluvit.

facebook